Waldviertelská železnice

Geschichte

Waldviertelské úzkorozchodné dráhy je síť tří úzkorozchodných železničních drah o rozchodu 760 mm, která má výchozí bod v dolnorakouském Gmündu. Původně však dráhy vycházely z dnešního nádraží České Velenice. Železniční provoz na této síti úzkorozchodných drah má dnes převážně turistický charakter. Denně jezdí v roce 2017 vlaky na obou tratích pouze v červenci a srpnu. Většina spojů je obsluhována motorovými vozy řady 5090. V jízdním řádu jsou ale vyznačeny dny, kdy jsou vlaky vedeny i jinými vozidly včetně parních lokomotiv. Všechny vlaky na této úzkorozchodné síti provozuje dopravce NÖVOG (Niederösterreichische Verkehrsorganisationsgesellschaft). Partnerskou úzkorozchodnou drahou jsou Jindřichohradecké místní dráhy. Obě úzkorozchodné dráhy spojuje nejen partnerství, ale i existující plán na jejich kolejové propojení.HistorieProvoz waldvirtelských úzkorozchodných drah byl zahájen v roce 1900 na severní trati do Litschau. V roce 1902 byla otevřena první část jižní tratě, jejíž stavba byla technicky náročnější. V roce 1903 pak dosáhla i jižní větev své cílové stanice Groß Gerungs. Po rozdělení Gmündu na českou (České Velenice) a rakouskou část (Gmünd) v roce 1919 se nádraží úzkorozchodné dráhy ocitlo na české straně. Dne 20. 1. 1922 zahájilo provoz nádraží v Gmündu, které vzniklo přestavbou původní železniční zastávky. Waldviertelské úzkorozchodné dráhy od té doby vycházely z tohoto nádraží. Výtopnu a dílny v Českých Velenicích ÖBB využívaly až do července 1945. Do roku 1951 pak úzkorozchodná trať Gmünd - Litschau vytvářela krátký peážní úsek na československém území. Ten byl zrušen po výstavbě přeložky tratě na rakouskou stranu státní hranice. Ve stopě původního trasování úzkorozchodné dráhy do Českých Velenic dnes najdeme lávku přes řeku Lužnici tvořící Hraniční přechod České Velenice-lávka / Gmünd II.